Chyběla odvaha a klid
Dnes jsme narazili na velmi dobře známého soupeře. Proti Mileniu jsme hráli na Děkance již několikrát a vždy se jednalo o specifický zápas díky rozměrům hřiště a stylu hry soupeře. Od posledního vzájemného zápasu se soupisky obou mužstev značně změnily, tak jsme byli zvědaví, co náš výrazně omlazený a fotbalově kvalitní tým předvede na tomto minihřišti proti soupeři, který se nesnaží hrát fotbal, ale pouze chce zastavovat hráče za každou cenu, blokovat střely a nakopávat míče dopředu s vírou, že přijde soupeřova chyba. Zápas začal podle předpokladů, my jsme drželi míč a zatlačili jsme soupeře na jeho polovinu a zdálo se, že je jen otázkou času, kdy vstřelíme gól a soupeř vyleze z obraného bloku. Gól však nepřicházel, zato přibývalo množství soupeřových faulů a provokací, se kterými si zcela tragický rozhodčí nevěděl rady. Bohužel ani my jsme se s touto situací nedokázali vypořádat a víc než na hru jsme se soustředili na diskuze s rozhodčím a se soupeřem. Kdo již někdy proti Mileniu hrál tak ví, že je to součást jejich taktiky. Katastrofa pak přišla v dvacáté minutě, kdy jsme dostali góla po špatné komunikaci Matyse s Martinem, kdy Matys křikl „domů“ a Martin rozuměl „dlouhý“ a místo lehké hlavičky na vlastní bránu souboj vypustil a jediný soupeřův útočník šel sám a prostřelil vyběhnuvšího Matyse. Hra nadále pokračovala ve stejném duchu – my hráli a soupeř fauloval, provokoval a odkopával. Asi v desáté minutě druhé půle jsme udělali fatální chybu, kdy jsme náš roh poslali na půlící čáru přímo do běhu soupeřova útočníka. Matys vyběhl daleko před vápno, ale soupeř byl u míče dřív a píchl míč mezi Matysovy nohy a ten se dokutálel asi z patnácti metrů do prázdné branky. Od této chvíle sršel vtipem a doporučeními čím si má Matys vyplést prostor mezi nohama, naštěstí pro něj uposlechl doporučení, že při nakopávaných balonech už nemá chodit ve vlastím zájmu do vápna, a tak si metr před vápnem dokazoval s Bróďou jak ostrý má loket. Po střídání brankáře se do vápna odvážil a tak dostal naloženo od Filipa, který si jen došel pro balón jak ve velkém fotbale a od Tomáše, který šel jen důrazně po míči a rozhodčí ještě pískl faul na Tomáše. Vzhledem k tomu, že my jsme opět nebyli schopni vstřelit gól, tak jsme se prohádali a prostrkali až k závěrečnému hvizdu. Připsali jsme si další prohru, ale naše hra nebyla rozhodně špatná, jen jsme se nedokázali mentálně srovnat s hrou a provokacemi soupeře, který využil naší nezkušenosti a slabosti rozhodčích. Pokud se staneme ještě odolnějšími v osobních soubojích (na velkém fotbale to umíme) tak se musí fotbalová kvalita proti takovýmto soupeřům prosadit.
Byl to prostě den blbec pro tým i jednotlivé hráče, jak jinak vysvětlit to co se ten večer přihodilo: Ztratili jsme dva body, ztratili jsme míč, Matys ztratil schopnost hrát, díky nataženému svalu, Mike ztratil klíče od auta a exhiboval ještě ve 22:15 v trenýrkách na Kulaťáku a Martin by ztratil bundu, kdyby mu jí Matys cestou z toho Kulaťáku kde vyložil Mika, ještě nevyzvedl na hřišti.
Tak snad příště.