Milosrdná prohra s mnohem lepším soupeřem
V pondělí jsme nastupovali proti soupeři, se kterým jsme neměli žádné zkušenosti, pouze jsme věděli, že stejně jako my v prvním kole remizoval. Očekávali jsme proto vyrovnaný zápas. Utkání se hrálo ve velkém horku a tak se očekával spíše pěší fotbal. Opak byl však pravdou. Soupeř začal hrát od první minuty celoplošný fotbal, do kterého se zapojovali všichni hráči na hřišti. Toto pojetí si mohl dovolit, protože disponoval technicky, fyzicky, výkonnostně i věkově vyrovnaným týmem. A protože my jsme pravý opak výše uvedeného, snažili jsme se pouze o individuální akce se zapojením minima hráčů do hry. Pokud jsme zaútočili, nestíhali jsme se vracet a postupem času stále častěji docházelo k přečíslení. Tato přečíslení soupeř neřešil dobře, přesto dokázal do poločasu třikrát skórovat a my prohrávali 0:3. Druhý poločas s námi hrál soupeř prakticky jen bago s málo důrazným zakončením a když za stavu 0:4 dal Mike náš čestný úspěch, odešli jsme s celkem milosrdnou prohrou 1:5. Závěrem musím ocenit soupeře za jeho snahu hrát maximálně na tři doteky i za cenu mnoha nepřesností. Zahráli si fotbal, jaký je musel bavit a my hráli pouze roli sparingpartnera.