Ostuda a naivita
V pondělí jsme nastupovali proti soupeři, který celkem suverénně vyhrál 7. ligu, a proto byl mírným favoritem on. My jsme k zápasu přistoupili tak, že v době výkopu jsme byli a areálu hřiště dva. Nebýt schovívavosti soupeře a rozhodčích, tak jsme prohráli kontumačně, protože do konce čekačky se zbylí hráči nestihli převléknout. Začátek zápasu odpovídal přípravě na zápas – totální chaos, ale se snahou ubránit nápor soupeře. Po deseti minutách jsme se rozkoukali a začali jsme se snažit něco vymyslet. Bohužel ale pouze individuálně, což vedlo ke ztrátám míče a přečíslení. V 25 minutě jsme prohrávali 0:5, aniž bychom jedinkrát jakkoliv zakončili naší akci. Těsně před přestávkou se nám podařilo snížit, ale jen díky lehkovážnosti soupeřova brankáře. Ve druhém poločase jsme alespoň přitvrdili v osobních soubojích a pokusili se o několik kombinací. To bylo ale jediné pozitivní z druhé půle, negativem bylo obdržení dalších čtyř gólů. Opět se potvrdilo, že proti soupeři, který má na hřišti pět vyrovnaných a relativně kvalitních hráčů, kteří se všichni zapojují do hry, nejsme schopni uhrát ani důstojnou prohru. Už by nám mělo konečně dojít, že zápas Hanspaulky není zápas školního turnaje mezi třídami, kde v obraně soupeře stojí sběratel motýlů a klavíristou a je třeba si z nich udělat prdel. On je totiž opak pravdou, proti nám stojí většinou fotbalisté, kteří mají podstatně více zkušeností a to ještě z kvalitnějších soutěží než hrajeme my. Proto snaha projít individuálně přes takovéto tři hráče působí spíše komicky. Příští zápas hrajeme z týmem, který na podzim dnešního soupeře sice neporazil, ale ve skupině skončil třetí, tak máme týden na přemýšlení