Tenhle střelecký prach už není vlhký, ale totálně promočený
Hledá se střelec. Zn. Rychle!!!
Sestava: Láďa, Matys, Venca, Martin, Petr, Radek, Fíďa, Jarda
Branky: NIKDO!!!
Tak se vše vrátilo do starých kolejí a už nás na zápas bylo horko těžko 8. Je na zamyšlenou, jak je to s přístupem některých hráčů a bude na debatu, jak dál. Ale to není téma pro tento report.
K zápasu jsme nastupovali s ne zrovna úspěšnou sérií v zádech, navíc proti soupeři, který byl v tabulce jen těsně nad námi. K definitivní záchraně nám chyběl jeden bod, takže stále bylo o co hrát. Zápas se nevyvíjel špatně, herně jsme byli se soupeřem vyrovnaní, ovšem naše vešker¨á aktivita končila 7 metrů před brankou soupeře. Přestože ten měl v obraně ne zrovna rychlostní typy, v pohodě dokázal ubránit naši útočnou „hrozbu“. Když už jsme se přeci jen k něčemu dostali, zazdil Fíďa i ty nejvyloženější šance, takže z jeho slibu o tom, že už konečně trefí branku, nebylo nic. Takže zcela zákonitě šel do vedení soupeř – Láďa nepokryl soupeřova útočníka, který zůstal chvilku osamocen a nedal Matysovi šanci – poločas již poněkolikáté skončil 0:1.
Stejný průběh měl i druhý poločas, pouze se dvěma rozdíly – my už jsme zdaleka nebyli tak nebezpeční a soupeř byl daleko více potentní, myšleno střelecky. Hra asi nebyla nic moc, soudě podle toho, že Martin místo hraní raději sledoval dění na vedlejším hřišti. Nakonec z toho byla zasloužená prohra 0:5, když jsme závěr zbytečně vypustili. Soupeři gratulujeme k vítězství, my jsme si z dobře rozehrané soutěže zbytečně udělali drama.
V plné kráse se projevila naše velká slabina – střílení branek. Když odečteme 10 branek, které jsme dali v pevním zápase Bronxu, potom jsme na chvostu tabulky v počtu vstřelených gólů. Chybí nám klasický útočník, který by byl schopen proměňovat alespoň ty nejvyloženější šance. Pořád totiž platí, že vyhrává ten, kdo více branek vstřelí!!!